Leden 2017

...Pššš

7. ledna 2017 v 16:58 | Dalekousebe |  Nově napsané
Tentokrát jsem si vypůjčila z dříve napsaných.

Klasický panelákový byteček ve čtvrtém patře, třetí dům ve stejné řadě domu mých rodičů. Vlastně jsou tam jen tři. Ty samé dveře jsou stejné, zavřít bez klíče jdou jen ztuha, bouchnutím. Když jsem se jich dotkla otevřeli se. Když jsem vešla cítila jsem všechny staré vůně a zápach cigaret.
Sedíš za počítačovým stolem, v šeru kouře. Obklopuje tě jako strážce. Znovu vidím, jak spolu mluvíme, ale hlasy neslyším.
Co nového? Tak se ptáš vždycky, nikdy nezačneš rozhovor jinak: "Co nového?" Přišla jsem tě navštívit, chci s tebou jen zase být. To můžeš, ale za chvíli budu chtít být sám. Pak budeš muset odejít. "Ano?" Nikdy jsi nepočkal na odpověď. Byla by zbytečná ať už by byla jakákoliv.
Usadím se pod oknem na starém gauči, (je tak starý, že se na něm dá snít) a čekám co mi předložíš na stůl. Je to tvůj kuřácký stolek. Chováš se ke mně přátelsky, s úctou, pěkně. Jako by jsi o mě ani špendlíkem nechtěl zavadit abys mi neublížil.
Narazila jsem na deník . Nahlédl jsi mi přes rameno, nic nevysvětlil(nebylo co) a přitáhl jsi ten svazek, s klapnutím jsi ho zavřel, vrátil do knihovny. Stáhl mě ze židle a se smutnou nevolí mě bez jediného doteku strkal před sebou, přes starý koberec, přes linoleum chodby, přes práh, chodbou…..
Poručil jsi mi, abych tam čekala, dokud si pro mě nepřijdeš. Ozvu se ti!
Čekám. Zapomněl jsi, že takovým vyhnanstvím mě nemůžeš potrestat. Čekám…... Slyším ten zvuk. Zvuk tvého dechu za dveřma.